Název

Lipany a Klášterní Skalice

Popis

Lipanská mohyla
Lipanská mohyla Karla Koutka se tyčí na severním svahu Lipské hory. Byla odhalena roku 1881, jako památka bratrovražedné bitvy u Lipan, která se zde odehrála 30. května 1434 a padl v ní vojevůdce Prokop Holý.
K Lipské hoře byla vedena řada táborů. První známý je již z 21. července 1775, kdy selský lid, povzbuzen pověstmi o ulehčení roboty, se sešel na Lipanské hoře a odtud mohutným proudem táhl na černokostelecký zámek a tam si společným náporem vydobyl na direktoru Petru Blažkovi poloviční robotu. Od této doby lze datovat mnohé sešlosti lidu na lipanské pláni. 29. května 1870, na dalším táboru, vznikla myšlenka postavení Lipanské mohyly. Následně byl založen spolek Prokop, který vznikl za účasti českobrodských a kolínských občanů, jehož předsedou se stal velimský statkář Josef Škoek. 27. května 1881 je podepsána smlouva s kameníkem Karlem Koutkem. O měsíc později - 29. června 1881 byl položen základní kámen a 11. září 1881 došlo ke slavnostnímu odhalení, jehož se zúčastnilo asi 20 000 přihlížejících. Ke konci první světové války - 30. května 1918 se u Lipanské mohyly konal protestní tábor, za účasti komisaře dr. Hera, na kterém hlavní řečník, poslanec Emil Špatný, vyjádřil naději, že příští tábor bude vládnout již český lid. V únoru 1939 přísahalo věrnost 23 československých generálů, z nichž 15 bylo popraveno v nacistických sekyrárnách a zbylých osm skončilo v koncentračních táborech, nebo utekli za hranice. Každý rok se u Lipanské mohyly pravidelně pořádají vzpomínkové akce.
Mohyla je složena z na sebe naskládaných pískovcových cihel, jež dosahují do výšky 11 metrů. Do cihel je vložen kalich, symbol husitů.

Klášter Skalice
Konvent byl založen až v roce 1357 a dokončen v roce 1400. Nejvýznačnější stavbou klášterního areálu byla gotická katedrála na niž na jihu navazovaly gotické klášterní budovy. Poslední pozůstatek po katedrále je zbytek gotického pilíře, který stojí severně od nynějšího zámku a částečné kusy kaple s východním průčelím a oknem. Další částečné zbytky (síň s křížovou klenbou a kapitulní síň) kdysi rozsáhlého klášterního komplexu se ještě nachází v dnes soukromém zemědělském statku. Za doby Karla IV. Patřil tento klášter k největším a nejvýznamnějším stavbám tehdejší doby.
K založení tohoto cisterciáského kláštera silnou měrou přispěl sám císař Karel IV., ale o vlastním vzniku rozhodl mindenský biskup Dětřich z Portic. Základy byly položeny 13. října 1357 a při slavnosti prý byl přítomen sám císař Karel IV., pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi a fundaci potvrdil i sám papež Inocenc IV.
Z počátku nebyl klášter nijak bohatý, ale díky získání mnoha privilegií a výsostných práv, začal klášter a okolní ves rychle bohatnout. Navíc na přelomu 14. a 15. století získalo tehdejší vedení kláštera bohatou finanční injekci přímo od krále Václava IV.
Za husitského povstání byl v roce 1421 celý areál vypálen a pobořen, mnišský sbor byl částečně z opatství vyhnán, částečně pobit. Majetku a pozemků se zmocnila husity obsazená Kouřim a rozdělila je do necírkevních rukou, zprvu do měšťanských a později do šlechtických.
Za Viléma Zuba z Landštejna byl roku 1481 klášter obnoven. Vzhledem ke stálým hospodářským těžkostem klášter r. 1553 opět zanikl a klášterní budovy byly ponechány svému osudu.
V roce 1690 z iniciativy opata sedleckého kláštera (Jan Sopko) byl klášter opět obnoven. Původní klášterní objekty však již byly zpustlé a proto byly postaveny budovy nové. Místo gotického kostela byla postavena pouze nevelká barokní kaple Panny Marie. Obnovený klášter byl definitivně zrušen za josefínských reforem (v roce 1783 Josefem II.) a od náboženského fondu jej v roce 1819 koupil Jiří Dörfel. Ten začal obytnou budovu kláštera přestavovat na zámek.

Nastavení